Příběh o Reggio Emilia
Lidé v Reggio Emilia byli po 2. světové válce otřeseni tím, co zažili. Přemýšleli, co by mohli udělat pro to, aby se něco tak strašného již nikdy neopakovalo. Jak zajistit lepší budoucnost? Jak změnit tento svět k lepšímu? Dospěli k tomu, že lepší budoucnost dřímá v jejich dětech a záleží tedy na tom, jakým způsobem se o ně postarají. Zde si uvědomili klíčovou roli vzdělávání svých dětí už od nejútlejšího věku. Tyto děti budou tvořit jejich budoucnost.
A tak začali lidé ze starých cihel z válečných ruin stavět první školku vlastníma rukama. Brzy se ke komunitě rodičů přidal i pedagog Loris Malaguzzi, který se stal hlavním představitelem a spolutvůrcem tohoto přístupu ve vzdělávání. Skupina rodičů a pedagogů se postupně rozšiřovala a zakládala další jesle, školky a školy v regionu. Místní kultura zaměřená na vlastní komunitu dala vzniknout novému směru ve vzdělávání, který nese její jméno - Reggio Emilia.
Tento směr vzdělávání se však neustále vyvíjel a vyvíjí a reaguje na zkušenosti učitelů a jejich objevy s dětmi. Inspirací pro tento směr byly soudobé objevy ve vzdělávání a myšlenky osobností jako Dewey, Piaget a Vygotskij. Klíčem k pochopení této filosofie je především pohled na děti a jejich přístup k učení: „Všechny děti jsou připraveny, mají potenciál, zvědavost a zájem o spoluvytváření jejich učení, o zapojení se do sociálních interakcí, reagování na všechno, s čím se setkají v daném prostředí.“ Reggio zkoumá děti jako individuality, na které je třeba přiměřeně reagovat. Právě od dítěte se můžeme mnohé naučit.
Reggio samozřejmě sdílí i některé hodnoty známějších směrů jako je Waldorfská pedagogika nebo Montessori, ale není to filosofie s daným systémem principů a hodnot, je spíše přístupem, který vychází ze základních principů toho, jak se děti učí. „Tyto hodnoty jsou interpretovány v různých školách, v různých kontextech a různými způsoby.“ (Susan Lyon). Dvě Reggio školy nemohou být totožné.
V osmdesátých letech se pak filosofie Reggio Emilia dostala do povědomí světa a to zejména díky mezinárodní výstavě ve Švédsku. V roce 1994 vznikla první mezinárodní
Asociace Přátel Reggio Dětí (Reggio Children) a v roce 2006 bylo otevřeno
Mezinárodní Centrum Lorise Malaguzziho, kde se nyní setkávají a vzdělávají pedagogové celého světa.
Reggio Emilia je malé městečko v severní Itálii, ale dýchá z něj síla komunity. Na tvůrčí stopy dětí můžete narazit v obchodech, restauracích nebo v divadle. Děti jsou už odmalička vnímány jako občané města. Pomáhají město vytvářet, město jim samo nabízí příležitosti k realizaci opravdových projektů, jako byl například projekt návrhu nové opony divadla. Rodiče dětí, kteří v Reggio školách vyrostli, jsou zvyklí spoluvytvářet dění ve městě, chodí pomáhat a diskutovat do škol, organizovat akce a reprezentovat zájmy svých dětí, rodin a škol v městské radě. Nejen škola, ale celá komunita se tak podílí na výchově dítěte.