Příběh o Reggio Emilia
Reggio Emilia je přístup ve výchově a vzdělávání, který se neustále vyvíjí, reaguje. Je to filosofie, kde můžete diskutovat a přetvářet. Učitelé si určují obecné cíle a snaží se předvídat reakce dětí tak, aby co nejlépe připravili prostředí pro jejich učení, dané aktivity a projekty. Učitel dítěti chystá jakési „provokace“ k učení, poté převezmou iniciativu děti a projekt či téma dostává směr, vyvíjí se. Výuka většinou probíhá formou projektů, které vznikají na popud dětí nebo učitelů. Někdy může projekt vzniknout z nějakého problému nebo konkrétní události, například projekt o obuvi byl iniciován tím, když přišlo dítě do školky s novými botičkami a začalo se zvědavě zajímat o to, jak a kde se takové boty vlastně vyrábí. Projekty jsou vlastně intenzivní stavbou vědomostí, učením vedeným dětmi, kde dospělí pomáhají získávat zdroje a informace a nabízet dětem další cesty a vedení. Projekty mohou trvat jen pár dní nebo až několik měsíců, mohou se přetvářet v další otázky, problémy a projekty.
Tento způsob učení, poháněný motorem dětského nadšení a zvídavosti, se stává dobrodružnou objevnou cestou dítěti i dospělému. Je možno zkoumat věci znovu a z různých stran. Chápat, jak se naše myšlení a vědění vůbec utváří. Je možné zkoumat zcela nové cesty a objevit možnosti, které dříve neexistovaly. Je zde velký prostor pro chyby a experimentování. Osvojit si ovšem tento přístup k dětem a k učení vyžaduje velké změny zejména v našem myšlení. Samotné Reggio je jedno velké dobrodružství. Pokud Vás to láká, můžete se vydat s námi.....
Hlavní principy:
Dítě jako aktivní účastník učení
Reggio Emilia vidí dítě jako velmi kompetentního protagonistu a iniciátora učení, který komunikuje s prostředím. Děti mají možnost sledovat své vlastní zájmy, ale ne jen tak pro zábavu, vždy se u toho učí spoustu dalších věcí a souvislostí. Pokud například děti projeví zájem o živly, není to pouze o hrách na téma voda a naučení se zajímavých informací. Děti dělají pokusy, zjišťují vlastnosti vody a jiných kapalin, vytváří vlastní dedukce. Učí se komunikovat a spolupracovat, vytvářet závěry a fyzikální představy, rozvíjí své logické myšlení a jazyk. Nedílnou součástí projektu bývají i krásné tvůrčí výstupy.
Důležitá role prostředí
Reggio vnímá prostředí jako třetího učitele. Třídy se přetváří spolu s projekty a skýtají pestré materiály k tvůrčím a konstrukčním činnostem. Nabízí se zde zejména netradiční materiál (recyklovaný materiál, součástky, světelné mechanismy, zrcadla, přírodní materiál), který je esteticky seskupen dle tvarů a barev a přímo vyzývá člověka, aby si s ním pohrál. Většina Reggio tříd má také vlastní ateliér s výtvarnými materiály a přírodninami. Třídy bývají prosklené a s ostatními třídami a dalšími prostory tvoří propojený celek. Škola mívá společné místo pro setkávání a zahradu nebo dvorek. Samotné prostředí školy je zdrojem inspirace a zároveň odrazem dětského světa, ale výuka často přesahuje prostory školy a vydává se do skutečného světa. V rámci projektů mohou děti navštívit různá obyčejná i neobyčejná místa a reagovat na ně nebo je přetvářet, komunikovat s lidmi a prostředím okolo. Různorodost prostředí a podnětů nesmírně rozšiřuje obzory jejich vnímání a vytváření souvislostí. Proč si nezajít na výlet na poštu, když si zrovna hrajeme na pošťáky a posíláme psaníčka?
Spolupráce učitele, dítěte a rodiče v procesu učení
Reggio přijímá rodiče jako partnera ve vzdělávání dětí, jehož role v učení dítěte je klíčová.
Proto se školy snaží rodiče zapojit do projektů učení a vytvářejí tak společnou komunitu pro vzdělávání a výchovu svých dětí. Učitelé a rodiče spolu více komunikují. Škola reaguje na potřeby rodičů (například zorganizuje přednášku na téma „Jak zvládat dětský vzdor“, pokud o něm rodiče často mluví jako o problému). Škola zve rodiče na společné akce s dětmi, ale také na akce určené pouze pro rodiče, aby tak rodiče mohli sdílet své problémy a zájmy. Organizuje různé diskuze a dává rodičům prostor pro vlastní iniciativy.
Dokumentace procesu učení
Učitelé se stávají pozorovateli a dokumentaristy dění ve škole, aby pomohli zviditelnit samotné učení a vývoj dětí. Vytvářejí fotodokumentaci, zapisují a nahrávají dětské myšlenky, dokumentují dětské kresby a výtvory a vytvářejí z nich pak dětská portfolia, projektové plakáty a prezentace.
Dokumentace pak slouží pro učitele a rodiče jako zdroj poznání o procesech a principech učení dítěte. Jak si vytváří myšlenky, jak experimentuje s materiálem, jaké chce realizovat nápady, a jak ho v tom můžeme dále podpořit a rozvíjet. Zároveň je prezentace projektů výborným zdrojem pro rodiče i veřejnost a pomůže jim lépe proniknout do tajů dětského světa a jejich učení. Současně i samotné dítě může vnímat vlastní pokrok, porovnávat a vytvářet si zdravý sebenáhled.
Učení dle hodnot Reggio Emilia je pro učitele jistě výzvou, ale výsledky jsou ohromné. Začnete-li v dítě věřit a podporovat jeho schopnost tvořit a prohlubovat svoje poznání, necháte se strhnout i vy. Spolu s dítětem se můžete vydat na dobrodružnou a objevnou cestu a dostat se až do hloubky poznání. Stačí otevřít svoji mysl novým možnostem a sdílet to ohromné nadšení, které naše učení popohání vpřed.
„Nesměřujte k již známým cestám, ale pokud opravdu chcete učit, učte kouzlo života.“
Giorgio Gaber
Sto jazyků dětství
Je těžké slovy popsat, co je to Reggio, tato báseň od Lorise Malaguzziho to však vyjadřuje nejvýstižněji:
Sto jazyků dětství
Dítě
je tvořeno stem.
Dítě má
sto jazyků,
sto rukou,
sto nápadů,
sto způsobů myšlení,
hraní a mluvení.
Sto, vždy sto
způsobů jak poslouchat, jak obdivovat, jak milovat.
Sto potěšení
ze zpívání a porozumění,
sto světů
k prozkoumání,
sto světů
k vytvoření,
sto světů
ke snění.
Dítě má
sto jazyků
(a sta a sta více).
Ale Oni jich ukradnou devětadevadesát.
Škola a kultura,
rozdělí hlavu od těla.
Řeknou dítěti:
aby myslelo bez rukou,
aby tvořilo bez hlavy,
aby poslouchalo, ale nemluvilo,
aby rozumělo, ale neužívalo si to,
aby milovalo a žaslo
jen na Vánoce a Velikonoce.
Řeknou dítěti:
aby objevovalo svět, který tu už je
a ze sta ukradnou devětadevadesát.
Řeknou dítěti:
že práce a hra,
realita a fantazie,
věda a představivost,
nebe a země,
rozum a sen,
jsou věci,
které nepatří k sobě,
a tak dítěti řeknou,
že stovka tam není.
A dítě řekne: „Ba ne, v žádném případě!“ „Je tam!“
Loris Malaguzzi
Zakladatel přístupu Reggio Emilia